Coming out a jak se to stalo (Coming out and how it happened)

20. března 2017 v 18:56 | LTG |  O mě (About me)
Dnes jsem se rozhodla napsat o Coming outu (tj. když o svém problému (ať už je jakýkoli) řeknete svým přátelům/rodině/známým..) a o tom, jak jsem konečně zjistila, co je špatně. (vlastně v obráceném pořadí ale nevadí)
Jelikož jsem nikdy nebyla moc sociální osoba (ne že bych se nechtěla s nikým přátelit), tak mám o dost víc přátel různě po světě, než těch "reálných" (paradoxně s těmi "virtuálními" mám mnohem lepší a komplexnější vztahy)

Pro pochopení, začneme od začátku.
Již několik let hraji jednu z mnoha webových Roleplay her. V době kdy jsem začínala to byla trochu zvláštní situace, jelikož jsem si přirozeně vytvořila ženskou postavu (cítila jsem se tak lépe) ale tak nějak jsem ještě nechápala co se to vlastně děje v mé hlavě.
Jelikož jsem se v životě nikdy moc nevěnovala sama sobě (osudná chyba), tak jsem se vlastně ani nezamýšlela nad tím, proč v chatu (i když to nebylo ohledně hry) vystupuji jako žena. Prostě jsem to brala jako za svojí postavu a to bylo vše.
Uběhly cca dva (!!!) roky, kdy jsem nevědomky vedla dvojí život a asi je jasné, který z nich byl pro mě lepší.
Potom přišel únor 2016 - měsíc kdy se vše změnilo.
Začalo to nevinně. Brouzdala jsem po internetu (mocná věc) a něco si hledala (už ani nevím o čem) když vtom jsem narazila na stránku týkající se transsexuality. Tak jsem si řekla "Proč ne, stejně nemám co dělat." a to téma mě docela zajímalo.
(ano, ač to možná zní hloupě, do té doby jsem vlastně netušila o co vlastně jde)

Takže si tak sedím u počítače a pročítám si příběhy jiných lidí a najednou si uvědomuji, že se cítím stejně..
Ten moment uvědomnění byl pro mě úplně odzbrojující. Seděla jsem tak možná 10 minut doslova s otevřenou pusou a zírala do monitoru. Najednou to všechno začalo dávat smysl!
Následujících několik dní jsem si toho našla víc - postup přeměny atd.
Dala jsem si týden na přemýšlení. Opravdu se cítím tak abych do toho šla? (teď už je odpověď jasná)
Nebyl to ani celý týden, když mi opravdu bylo jasné, že takhle opravdu dál ne. (mívala jsem deprese a celkově to stálo za nic) Takže nedlouho poté zvedám o pauze na oběd telefon, a hrozně nervózní volám do ordinace Dr. Fifkové. (ještě že nikdo po tom schodišti nešel, protože to by mě asi trefilo)
Termín návštěvy až za více než 6 měsíců - děsně mě to štvalo, ale nedalo se s tím nic dělat.

Na konci března jedu za mámou - rozhodnutá, že jí to řeknu. Ten večer vlastně dopadl tak, že jsem přes půl hodiny seděla na sedačce a brečela, neschopná ze sebe vypravit slovo.. Naštěstí máma nějak zvládla to ze mě vydolovat (uff) a řekla že mě podpoří, ať se rozhodnu jakkoliv.

A jelikož to bylo jednodušší, další člověk kterému jsem se odhodlala svěřit s pravdou byl můj kamarád ze hry (známe se skoro tři roky)
Možná že pro ně to bylo jednodušší, jelikož jsem vystupovala (dá se říci) za sebe celou dobu.
Kamarád to vzal dobře (vlastně všichni, jelikož už to ví většina z nic)

Přišlo září, a s ním i moje návštěva u Dr. Fifkové. Tady to šlo kupodivu dobře. (řekla jsem si že doktorka je přece profesionál a má s tím spoustu zkušeností - tak to možná pomohlo)
Domluvily jsme se, dostala jsem termíny a o pár měsíců později absolvovala kolečko doktorů. (to bylo docela roztažené mezi listopadem a lednem) No nakonec se podařilo dostat všechny papíry (plus nějaké extra) a na konci ledna jsem tedy dostala hormony. (Ano! Konečně!)

Mezitím přišel na řadu zbytek blízké rodiny (tady to šlo o dost pomaleji)
První jsem se to odhodlala oznámit sestře, ještě v listopadu a tak nějak stačilo pár hodin a věděli o tom téměř všichni (nakonec jsem se to rozhodla říci i bratrům kromě nejstaršího)
Píšu téměř, protože táta nebyl doma a navíc jsem se stějně bála mu to říct.
Přišel na řadu až 25. prosince, kdy se nás tam sešlo víc (sestra mě dost podpořila v téhle konverzaci) a bylo to. Možná to ze začátku nepochopil úplně správně, ale teď už snad ano c:
Další den jsem to také řekla své babičce (z mámy strany) a ta to vzala s takovým klidem, až mi to téměř vyrazilo dech :D

Omlouvám se za dlouhý článek, tady je brambora :D





Today I decided to write about Coming out (when you tell your friends/family about your problem) and about how I finally found out what is wrong (well, actually in the reverse order but nevermind)
Because I never really was a social person (not that I wouldn't want to befriend anyone) I have much more friends around the world than the "real" ones. (ironically, I have much better and more complex relationships with the "virual" friends)

In order to understand, let's start at the beginning.
I've been playing one of the many web Roleplay games for several years now. When I started, it was kinda a strange situation, because I naturally created a female character (I felt better that way) but I didn't yet understand what was happening in my head.
As I've never paid much attention to myself (fatal mistake), I didn't actually think about why I have been presenting myself as a girl in the chat (even if it wasn't game related) I just took it as playing my character and that was all.
About two (!!!) years passed, when I unknowingly lived a double life and it's probably clear which one was better for me.
Then came February 2016 - the month when everything changed.
It started innocently. I was browsing the internet (powerful thing) looking for some information (don't remember what anymore) when I stumbled upon a web page about transsexuality. So I said to myself "Sure, why not? I have nothing to do anyway." and I was interested in the topic.
(even though it might sound stupid, I had no idea what it actually was until then)

So I'm sitting there at my PC and reading other peoples' stories and I'm realising that I feel the same..
The moment when I realised was absolutely disarming. I sat there for maybe 10 minutes, literally with my mouth open and staring into the screen. It was all starting to make sense now!
Next few days, I searched more on the topic - the transition process etc.
I gave myself a week to think. Do I really feel like doing this? (now, the answer is clear)
It wasn't even a full week before it was really clear that I couldn't go like this any further. (I had depressions and it all sucked)
So not long after, I'm picking up my phone on the lunchbreak and horribly nervous calling Dr. Fifková - one of the most known sexuologist in Czech Republic. (it was really lucky that nobody came to the stairs where I was because I would freak out)
The appointment was scheduled for over 6 months later - it was quite frustrating, but I couldn't do anything about it.

It's the end of March, and I'm going to my mom - determined to tell her. The evening actually ended up with me sitting and crying on the sofa for about half an hour, unable to say a single word.. Fortunately, mom somehow managed to get the information from me (phew) and told me she will support me, no matter what I choose.

So because it was easier, the next person I decided to tell was my friend from the game. (we've known each other for almost three years)
Maybe it was easier for them because I was playing as myself all the time.
The friend took it quite well (actually all, because I told most of them)

Then came September and with it my appointment. Here, everything went actually surprisingly well (I told myself that she's a professional and has a lot of experience with it - maybe it helped)
We agreed to continue and I got my next appointment dates and a few months later completed the mandatory round of doctors (it was stretched between November and January) Well finally I managed to get all the necessary papers (plus a few more) and at the end of January I got hormones. (Yes! Finally!)

Meanwhile, it was time to tell the rest of my close family (here it went a wee bit slower)
First I gathered the courage to tell my sister, by the end of November and it only took a few more hours for almost all to know. (I decided to tell my brothers too, with the exception of the oldest one)
I wrote almost because my dad wasn't home and I was afraid to tell him anyway.
His turn came on the 25th of December, when there was more of us (my sister helped me out a lot in this talk) and that was it. Maybe he didn't exactly understand in the beginning, but now he hopefully does c:
The next day I also told my grandma (from mom's side) and she took it so easily that it almost took my breath :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama