Proč nerada někam jezdím (Why I don't like going somewhere)

Sobota v 13:13 | LTG |  O mě (About me)
Ahoj.
Tak jsem se na pár dní odmlčela.
Práce, nějaké další věci, a nakonec to dopadlo tak, že se mi nechtělo nic napsat.
Tak píšu z Krkonoš. Je tu docela hezky, sluníčko ráno na chvíli vysvitlo, ale už se zase schovává za mraky.
Říkala jsem si jestli nejít na Sněžku (nikdy jsem tam nebyla) ale nechám si to na jindy až mi bude lépe. Nějak jsem nastydla tenhle týden.. ):

Co jinak? Nezbývá než si povzdechnout, že nejsem v ženském kolektivu.. Co v noci opilí chlapci předvedli je opravdu možné pouze v mužském kolektivu. (nutno dodat že jsem bohužel nedostala na výběr)
Protože vyhodit někomu ložní prádlo z okna je opravdu vyloženě debilní. (S prominutím)
Ještě že jsem šla spát dříve a tak mého se nikdo nedotkl. Dále nám zmizelo do vedlejšího pokoje několik věcí - kamarádovi boty, mě bunda a také dveře od našeho pokoje..
Tolik k dnešní noci.


 

Coming out a jak se to stalo (Coming out and how it happened)

20. března 2017 v 18:56 | LTG |  O mě (About me)
Dnes jsem se rozhodla napsat o Coming outu (tj. když o svém problému (ať už je jakýkoli) řeknete svým přátelům/rodině/známým..) a o tom, jak jsem konečně zjistila, co je špatně. (vlastně v obráceném pořadí ale nevadí)
Jelikož jsem nikdy nebyla moc sociální osoba (ne že bych se nechtěla s nikým přátelit), tak mám o dost víc přátel různě po světě, než těch "reálných" (paradoxně s těmi "virtuálními" mám mnohem lepší a komplexnější vztahy)

Pro pochopení, začneme od začátku.
Již několik let hraji jednu z mnoha webových Roleplay her. V době kdy jsem začínala to byla trochu zvláštní situace, jelikož jsem si přirozeně vytvořila ženskou postavu (cítila jsem se tak lépe) ale tak nějak jsem ještě nechápala co se to vlastně děje v mé hlavě.
Jelikož jsem se v životě nikdy moc nevěnovala sama sobě (osudná chyba), tak jsem se vlastně ani nezamýšlela nad tím, proč v chatu (i když to nebylo ohledně hry) vystupuji jako žena. Prostě jsem to brala jako za svojí postavu a to bylo vše.
Uběhly cca dva (!!!) roky, kdy jsem nevědomky vedla dvojí život a asi je jasné, který z nich byl pro mě lepší.
Potom přišel únor 2016 - měsíc kdy se vše změnilo.
Začalo to nevinně. Brouzdala jsem po internetu (mocná věc) a něco si hledala (už ani nevím o čem) když vtom jsem narazila na stránku týkající se transsexuality. Tak jsem si řekla "Proč ne, stejně nemám co dělat." a to téma mě docela zajímalo.
(ano, ač to možná zní hloupě, do té doby jsem vlastně netušila o co vlastně jde)

Takže si tak sedím u počítače a pročítám si příběhy jiných lidí a najednou si uvědomuji, že se cítím stejně..
Ten moment uvědomnění byl pro mě úplně odzbrojující. Seděla jsem tak možná 10 minut doslova s otevřenou pusou a zírala do monitoru. Najednou to všechno začalo dávat smysl!
Následujících několik dní jsem si toho našla víc - postup přeměny atd.
Dala jsem si týden na přemýšlení. Opravdu se cítím tak abych do toho šla? (teď už je odpověď jasná)
Nebyl to ani celý týden, když mi opravdu bylo jasné, že takhle opravdu dál ne. (mívala jsem deprese a celkově to stálo za nic) Takže nedlouho poté zvedám o pauze na oběd telefon, a hrozně nervózní volám do ordinace Dr. Fifkové. (ještě že nikdo po tom schodišti nešel, protože to by mě asi trefilo)
Termín návštěvy až za více než 6 měsíců - děsně mě to štvalo, ale nedalo se s tím nic dělat.

Na konci března jedu za mámou - rozhodnutá, že jí to řeknu. Ten večer vlastně dopadl tak, že jsem přes půl hodiny seděla na sedačce a brečela, neschopná ze sebe vypravit slovo.. Naštěstí máma nějak zvládla to ze mě vydolovat (uff) a řekla že mě podpoří, ať se rozhodnu jakkoliv.

A jelikož to bylo jednodušší, další člověk kterému jsem se odhodlala svěřit s pravdou byl můj kamarád ze hry (známe se skoro tři roky)
Možná že pro ně to bylo jednodušší, jelikož jsem vystupovala (dá se říci) za sebe celou dobu.
Kamarád to vzal dobře (vlastně všichni, jelikož už to ví většina z nic)

Přišlo září, a s ním i moje návštěva u Dr. Fifkové. Tady to šlo kupodivu dobře. (řekla jsem si že doktorka je přece profesionál a má s tím spoustu zkušeností - tak to možná pomohlo)
Domluvily jsme se, dostala jsem termíny a o pár měsíců později absolvovala kolečko doktorů. (to bylo docela roztažené mezi listopadem a lednem) No nakonec se podařilo dostat všechny papíry (plus nějaké extra) a na konci ledna jsem tedy dostala hormony. (Ano! Konečně!)

Mezitím přišel na řadu zbytek blízké rodiny (tady to šlo o dost pomaleji)
První jsem se to odhodlala oznámit sestře, ještě v listopadu a tak nějak stačilo pár hodin a věděli o tom téměř všichni (nakonec jsem se to rozhodla říci i bratrům kromě nejstaršího)
Píšu téměř, protože táta nebyl doma a navíc jsem se stějně bála mu to říct.
Přišel na řadu až 25. prosince, kdy se nás tam sešlo víc (sestra mě dost podpořila v téhle konverzaci) a bylo to. Možná to ze začátku nepochopil úplně správně, ale teď už snad ano c:
Další den jsem to také řekla své babičce (z mámy strany) a ta to vzala s takovým klidem, až mi to téměř vyrazilo dech :D

Omlouvám se za dlouhý článek, tady je brambora :D



O článcích (About articles)

19. března 2017 v 22:26 | LTG |  Myšlenky (Thoughts)
Takže..
O článcích (??článkách??)
Ne, myslím že dnes už to můj znavený mozek nezvládá.. (takže omluva za případné chyby v pravopisu, gramatice atd.)
Původně jsem si říkala.. Napíšu tak jeden článek za týden, a to asi budu ráda jestli bude o čem psát.
Ale teď si uvědomuji, že toho asi mám víc o čem psát. (s kamarády si píšu téměř každý den, nepřetržitě už cca dva roky)

Doufám, že se to dá číst (vážně)
Takže na co se těšit?
Snad na víc článků (doufám že pro někoho i užitečných) o mém.. řekněme.. problému.
Možná denně. Možná jednou za dva až čtyři dny! Kdo ví? Já ne, i když bych ráda něco napsala pravidelně. Snad to vyjde na denně/ob den. :D

(a v návaznosti na předchozí článek, snad je to už v pořádku c: )

 


Pyžamový víkend (Pajama weekend)

19. března 2017 v 21:47 | LTG |  O mě (About me)
Tak jsem se rozhodla nedělat tento víkend nic.
Takže jsem v pátek nahodila své úžasné fialové pyžamo, a rozhodla se pokračovat ve sledování seriálu. (pro ty koho to zajímá, je to Red vs Blue - a mimochodem super seriál (i když jsem dnes u jedné epizody brečela))
Což byl prakticky celý program na tento víkend. Tedy kromě toho, že jsem napsala dopis kamarádovi z Lotyšska.
A taky víno.. Což je důvod toho (určitě) proč jsem tenhle článek nenapsala už ráno, jak jsem měla původně v plánu d:

Aby toho nebylo málo, tak už několik dní se snažím výše zmíněnému pomoct překonat deprese (a zřejmě osobní problém) a narážím na hradbu mlčení, vyhýbání se otázkám a odpovědi typu "nic se neděje" (což, musím přiznat je pro mě dost frustrující, jelikož se jedná o mého nejlepšího kamaráda)
Výsledek téměř nulový (jelikož se to opakuje), a já nevím jak se vyrovnat s emocemi. (pro lepší pochopení - dřív jsem neprožívala skoro žádné emoce) Takže brečím, protože jsem naprosto bezradná.

Chtěla jsem toho napsat asi víc, ale kamarád mi před chvílí napsal že myslí na sebevraždu, což mě dost znervóznilo..

(aby to nebylo tak temné, tak alespoň hezký barevný obrázek z RvB)

Proč jsem tu (Why I'm here)

18. března 2017 v 11:51 | LTG |  O mě (About me)
(Blog is actually in Czech & English. To read in English, click the article name on top to open it in full.)

Ahoj,
vítejte na mém blogu.
Proč jsem tu? Abych psala.
Psaní mi pomáhá, a možná chci sdílet svůj příběh.

Jsem trans holka, a právě procházím přeměnou.
Není to zrovna nejlehčí období v mém životě, ale věci se mění k lepšímu.
Brzy to budou dva měsíce, co jsem začala brát hormony a cítím se mnohem lépe (i když jsem více unavená).
Momentálně bydlím v Praze a tak částečně doufám, že se tu ztratím (povedlo se). Odkud pocházím by to bylo mnohem těžší. Problém je, že tu nikoho neznám, a nemám žádné kamarádky nebo kamarády.
Což je vlastně stejně jedno, protože stejně nechci nikam chodit. Možná se ptáte proč?
Odpověď není úplně jednoduchá. Možná je to proto, že nikam nechci chodit oblečená jako kluk. (můj šatník je zatím žalostně nedostatečný)
Druhá věc je, že (ač to nerada přiznávám) mám nízké sebevědomí.
Navíc.. Kam bych šla? (neříkám že procházka po městě mě neláká) Nechci chodit sama. Je to nuda. (a to se nudím málokdy)

Jak to shrnout? Nevím, asi to zatím nemá cenu. Možná za pár měsíců...

~LTG